blog baslerky7

 

václav klaus


Václav Klaus
Václav Klaus se narodil 19. června roku 1941 v Praze na Vinohradech. Své dětství a mládí prožil v okolí Tylova náměstí v Praze. Od dětství se zabýval intenzivně různými sporty.

Studia a Práce
Vystudoval vysokou školu ekonomickou, obchodní fakultu, obor zahraniční obchod. Promuje v roce 1963. Od roku 1963 působí Václav Klaus jako vědecký pracovník Ekonomického ústavu ČSAV a v roce 1968 absolvuje vědeckou aspiranturu a získává hodnost kandidáta ekonomických věd. Při uvolnění poměrů v tehdejším Československu se dostává na odborné stáže do Itálie (1966) a do USA (1969).

V roce 1970 opustil z politických důvodů vědeckou dráhu a odešel pracovat do Státní banky československé. Koncem roku 1987 se vrátil k akademické činnosti do Prognostického ústavu ČSAV. Zde se zabýval makroekonomickými otázkami. Hlavní oblastí jeho profesního zájmu byla liberální ekonomie anglosaského typu, uplatňovaná zejména ve Spojených státech amerických.
Naši prezidenti:
Masaryk 1918-1935
Beneš 1935-1938
Hácha 1938-1945
Beneš 1945-1948
Gottwald 1948-1953
Zápotocký 1953-1957
Novotný 1957-1968
Svoboda 1968-1975
Husák 1975-1989
Havel 1989-2003
Klaus 2003-

Po 17.listopadu 1989 vstoupil Václav Klaus do politiky. Dále ale příležitostně přednášel i publikoval a v roce 1991 se na Universitě Karlově habilitoval jako docent v oboru ekonomie. V roce 1995 byl jmenován profesorem pro obor financí na Vysoké škole ekonomické v Praze

Politická kariéra
Po 17.listopadu 1989 se Klaus účastní jednání opozice s tehdejší komunistickou vládou a je jedním ze zakládajících členů Občanského fóra (nová politická strana). V nově vzniklé vládě, kterou vede Marián Čalfa získává místo ministra financí. Zde se snaží uskutečňovat radikální hospodářskou reformu, která spočívá na důsledně dodržovaných tržních principech.

V říjnu 1990 byl zvolen předsedou tehdejšího Občanského fóra a v dubnu 1991 předsedou nově vytvořené Občanské demokratické strany (ODS). Druhou nově vzniklou stranou po zániku Občanského fóra Občanské hnutí J.Dienstbera. V říjnu 1991 je Václav Klaus jmenován také místopředsedou vlády ČSFR.

Po volbách v červnu 1992 byl jako předseda nejsilnější české politické strany jmenován předsedou vlády Československé republiky. Po rozdělení Československa na dva státy se stal od l.ledna 1993 předsedou vlády České republiky. Zároveň vykonával i nadále funkci předsedy ODS. Václav Kluas je společně se slovenským ministerským předsedou V.Mečiarem hlavním aktérem při rozdělení česko-slovenské federace a na vzniku nové, samostatné České republiky.

První období Klausovy vlády v České republice v letech 1992-1996 je poznamenáno častými spory s ostatními politickými představiteli. Ve volbách v roce 1996 sice Václav Klaus funkci premiéra obhájil, ale v listopadu 1997 se rozpadá vládní koalice a Klaus je nucen podat demisi. Toto je také zlom kdy pravice v čele s ODS ztrácí v České republice moc a nastupuje k vládnutí levice v čele s ČSSD pod vedením Miloše Zemana.
Po předčasných volbách v roce 1998 se Klaus stal na čtyřleté volební období předsedou Poslanecké sněmovny. Z těchto voleb vychází vítězně ČSSD a premiérem se stal její předseda Miloš Zeman.

V dalších volbách v roce 2002 je ODS opět poražena ČSSD a Klaus rezignuje na pozici předsedy ODS, na jeho místo je zvolen Mirek Topolánek.
Následující rok 2003 přesně 28.února je Václav Klaus zvolen, po Václavu Havlovi, druhým prezidentem České republiky. Volba prezidenta se zapsala do učebnic tím, že Klause nakonec podpořili opoziční poslanci na úkor svých vlastních kandidátů. Václav Klaus je zvolen až ve třetím kole volby, ve druhém kole proti němu také kandidoval v té době již bývalý předseda ČSSD a Klausův dlouholetý rival Miloš Zeman.

Další údaje
Václav Klaus je ženatý s Livií Klausovou (povoláním ekonomka), má dva syny a pět vnoučat. Syn Václav je ředitelem soukromého gymnázia v Praze a syn Jan je finančním analytikem.

V mládí byl dlouhá léta vrcholovým sportovcem, hrál košíkovou a odbíjenou, také rád lyžuje a hraje tenis. Ve volném čase čte beletrii a poslouchá hudbu, zvláště jazz.

Celkem publikoval přes 20 knih s tématy obecně společenskými, politickými a ekonomickými, je nositelem mnoha mezinárodních cen a čestných doktorátů z univerzit z celého světa
30.11.2008 18:45:13 | 0 komentářů
Autor: baslerka7
| stálý odkaz

sport

Sportem ke zdraví je dobré motto a je na tom i ledacos pravdy, ale jiný případ je sportem k nemoci. Hodně často se stává, že si někdo zlomí nějaký ten prst, či dokonce ruku nebo nohu. To tak člověk zamyšleně třeba běží, zamotají se mu nohy a najednou z ničeho nic leží na zemi. Pak zjistí, že ho bolí ruka nebo že mu teče krev a podobně.
Zrovna si vzpomínám na jednu hodinu tělocviku, kdy jeden známý spolužák ani necvičil, a přesto si stačil zlomit ruku. Chtělo se mu totiž tak na záchod, že už to nemohl vydržet, rozběhl se v směrem k WC, už tam skoro byl, představoval si tu blaženou úlevu a v tom rána. Celá sokolovna se otřásla. Chudák Honza leží na zádech na podlaze a jeho oči smutně směřují k té vytoužené místnosti. Pořád tolik chuti a už tak málo času. Takový kousek, pět šest kroků, ale jsou tak daleko! Nakonec Honza skončil na milevské poliklinice, kde mu dali ruku do sádry. To bylo sportem k nemoci, ale dobro nakonec zvítězí a převahu má motto “sportem ke zdraví”.
Je známé, že sportovci se dožívají vysokého věku. Je to dáno fyzičkou, kterou si ve své sportovní kariéře vypracují. Co je to vůbec zdraví? Zdraví je podle mě fyzická odolnost proti různým nemocem a v období, kdy nás žádná nemoc nesužuje říkáme, že jsme zdraví. Je to, co si za žádné peníze nekoupíme. Můžeme si koupit auto, vilu, zámek, ale když nám schází zdraví, tak je to špatné. Žít v nemoci není nic příjemného. Můžeme mít horu peněz, ale moc nám to nepomůže. V některých případech tak někdo může někoho podplatit, ale v případě zdraví toho moc nezmůže.
Když se zamyslíme a vememe to z druhé stránky, z té poctivé, tak nač podplácet. Vždy přece vítězí motto”s poctivostí nejdál dojdeš “. Je to zvláštní, tohle heslo zní sice tak poctivě, ale hodně málo lidí je úplně poctivých, aby nikdy žádný ten podvůdek neprovedlo. Vemme si to tedy k srdci a nějaké ty “drobné” podvůdky tolerujme, vždyť ani my nejsme dokonalí a nikdo jiný také ne. Člověk je také přece kus masa, jako kterékoliv jiné zvíře, včetně krav a prasat! Byli jsme pouze obdarováni vyšším dílem inteligence a ti ostatní za to nemůžou. Tak se podle toho řiďme a nepovyšujme se na jiné formy života, nebo rasy Homo sapiens sapiens. Jsme přece všichni obyvatelé Země.
30.11.2008 18:36:03 | 0 komentářů
Autor: baslerka7
| stálý odkaz

madonna

Madonna se narodila jako Madonna Louise Ciccone 16.srpna roku 1958 v městečku Bay City u Detroitu ve státě Michigan v USA. Její otec Silvio má italské kořeny a matka Madonna pochází z francouzské části Kanady. Madonna, pokřtěná jako Veronica, je třetí z celkem osmi dětí, má dva starší bratry, dva mladší bratry a tři sestry. Madonnin otec pracoval jako inženýr u firmy Chrysler a maminka byla ženou v domácnosti. Dětem rodiny Cicconeových se dostávalo přísné katolické výchovy. V Madonniných pěti letech ji zasáhla zásadní tragédie, její matka zemřela na rakovinu prsu. Madonna pak jako nejstarší dcera se s rostoucím věkem musela zhostit domácích povinností. Další ránu po smrti maminky ji zasadil otec, když se znovu oženil s domácí hospodyní, kterou se nikdy Madonna nenaučila mít ráda.


Cicconeovi se odstěhovali později do Rochestru, kde Madonna v roce 1976 odmaturovala. Získala stipendium na Michiganské univerzitě, kde tři semestry studovala balet. Zde se také poprvé potkala se Stevem Brayem, budoucím spoluautorem několika jejích velkých světových hitů. Její učitel baletu Christopher Flynn Madonnu často brával s sebou do gay barů, kde spolu protancovali celé noci a Madonna se tak rozhodla po tanec jako svou uměleckou doménu, se kterou dobude svět.

V roce 1978 začíná Madonnina pohádková cesta za slávou, když pouze s pětatřiceti dolary v kapse přesídlila do New Yorku. Živila se, jak se dalo. Prodávala třeba v Dunkin' Donuts nebo dělala servírku. Učila se také hrát na kytaru a na bicí. Roku 1979 dostala nabídku odletět do Paříže a učinkovat jako doprovodná vokalistka jednoho disco zpěváka jménem Patrick Hernandez, což ji ale vůbec neuspokojovalo, a tak se vrátila po šesti měsících zpět do USA, kde začala s bratry Edem a Danem Gilroyovými psát písničky a založili spolu skupinu The Breakfast Club, od které odešla záhy pro neshody v hudební produkci. Potom se Madonna potkala znovu se Stevenem Brayem a spolu prošli mnoha skupinami včetně nejznámější Emmy. I když se rozpadla nakonec i ta, oba spolu pracovali i nadále.

Během této nejisté doby se snažila Madonna uživit jako modelka pro akty studentů umění a pózovala i pro časopisy Playboy a Penthouse, které jí nabídly mnohem více než další z jejích krátkých brigád jako třeba práce u Burger King. Prý také jen pro peníze se Madonna objevuje v roce 1980 ve filmu Johna Lewickiho A Certain Sacrifice.
hudební oblasti se Madonna se Stevem Brayem orientovala na rozšiřující se taneční hudbu spíše než na rock, kvůli čemuž také byli nuceni opustit Emmy. Rok 1981 strávila Madonna vystupováním se svými písněmi po klubech, kde se snažila potkat lidi z hudebního průmyslu, kteří by jí pomohli ke smlouvě s nahrávací společností. Byly to kluby třeba jako legendární Roxy nebo Danceteria, kde Madonnu poznal Mark Kamins, kterému předala Madonna pásek s nahrávkami, které splodili spolu s Brayem. Jedním ze songů byl i budoucí první singl Everybody. Kamins přehrál skladby v klubu a přítomní byly unešeni. Stejně tak i prezident Sire Records Seymour Stein, který byl toho času v nemocnici, ale nechal si Madonnu pozvat. Ta ho tak ohromila, že smlouva byla nevyhnutelná a v roce 1982 byl na světě první singl Everybody, který ačkoliv nebyl mnoho prodáván, stal se velkým hitem po diskotékách. V červenci 1983 následuje první album s názvem prostě jen Madonna, pro které sama napsala několik písní.
30.11.2008 18:15:16 | 0 komentářů
Autor: baslerka7
| stálý odkaz

první africko - americký prezident barack obama

Barack Obama se narodil do rodiny keňského otce Baracka Husseina Obamy a americké matky Stanley Ann Dunhamové (zemřela v polovině 90. let na rakovinu, vystudovala na Havajské univerzitě kulturní antropologii). Část dětství strávil v Honolulu na Havaji. Otec od rodiny záhy odešel, neboť získal stipendium na Harvardu (po studiích se vrátil do rodné Keni, kde byl činný v místní politice, pocházel z kmene Luo, zemřel při automobilové nehodě). Od svých šesti do deseti let žil v Jakartě v Indonésii se svojí matkou a nevlastním otcem Lolo Soetorem. V roce 1971 byl poslán zpět k prarodičům na Havaj, kde mohl získat lepší vzdělání. Zde se o něj starala jeho babička Madelyn Dunhamová (zemřela 2. listopadu 2008 na rakovinu). Prarodiče mu zaplatili soukromou elitní akademii Punahou School v Honolulu. Matka se rozvedla a vrátila se na Havaj. Po absolvování Punahou School si překvapivě vybral Occidental College v Los Angeles, aby si vyjasnil svůj rasový původ. Během studia (1981) přestupuje Columbia University, kde v roce 1983 získal titul bakaláře při studiu politologie. Po studiích pracoval v New Yorku jako komunitní pracovník. V roce 1985 po nabídce odchází do Chicaga, aby zde působil jako terénní komunitní pracovník v největší chudinské černošské čtvrti na světě Far South Side. Po smrti 1. afroamerického starosty Chicaga Harolda Washingtona, který díky právnickému vzdělání dokázal prosadit mnoho opatření pro menšiny, se rozhodl studovat na Právnické fakultě Harvardovy univerzity, kde byl zvolen prvním afroamerickým předsedou prestižního školního časopisu Harvard Law Review. Právnickou fakultu Harvardovy univerzity ukončil roku 1991 s vyznamenáním. V roce 1992 se oženil s afroamerickou právničkou Michelle Robinsonovou, se kterou se seznámil při školní praxi. Přes velké množství nabídek z renomovaných advokátních kanceláří se rozhoduje pro Miner, Barnhill&Galland, kde se zabýval pomocí minoritám a ochranou lidských práv. V letech 1993–2004 přednášel ústavní právo na Chicagské univerzitě[3] . V roce 1995 napsal svou autobiografii Sny mého otce: Příběh rasy a dědictví (Dreams from My Father: A Story of Race and Inheritence), která se v roce 2004 stala bestsellerem a její mluvená verze získala v roce 2006 cenu Grammy[4] . V roce 2006 napsal knihu Smělost naděje: Myšlenky na uskutečnění amerického snu (The Audacity of Hope: Thoughts on Reclaiming the American Dream).
30.11.2008 12:49:59 | 0 komentářů
Autor: baslerka7
| stálý odkaz

 

© 2006-2007 Zásobování a.s.

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se